Francouzské zelené pláně

1. Tak jakpak se H máš, Willy, E příteli C#mi můj,
F# dovolíš, jen si sednu do E stínu na hrob F# tvůj.
H Horkým letním sluncem jsem ErozpáleC#miná,
F#chodím celý den a jsem EunaveHná.
Podle náhrobku vidím - slavils C#miosmnáct let,
když jsi v F#zbytečné válce oHpustil tenhle F#svět.
HDoufám, že zemřel jsi C#mičistý a hned,
že jsi F#nestřílel první, když Epřišel rozkaz Hvpřed.

Ref: Hrály F#píšťaly k tomu, nesli Etě zpátky Hdomů
a C#mizazněly salvy, když tě F#spouštěli Hníž.
A když Ekněz dělal kříž nad tvým F#tělem,
začly Edudy zvolna C#mihrát tesknou F#píHseň.

2. Zanechal jsi tu dívku nebo snad ženu svou,
vzpomínky v jejím srdci nikdy nevyblednou,
i když zemřel jsi dávno, před mnoha lety,
v jejích očích jsi zůstal osmnáctiletý.
Nebo jsi pouhý cizinec beze jména
v dlouhém seznamu padlých, jehož připomíná
zažloutlá fotka chlapce s hnědýma očima,
která nikoho dávno už nezajímá.

Ref: Hrály píšťaly...

3. Na francouzských pláních vlčí máky kvetou,
barvy ze strání svítí pestrou paletou,
horký letní vítr začal od moře vát,
žádné pušky a plyn, žádný ostnatý drát.
Jenom tisíce křížů tady v písku stojí
a svým tichým hlasem k oblakům žalují,
že z touhy člověka vládnout vzešlo utrpení,
že zničil a proklel celá pokolení.

Ref: Hrály píšťaly...
+ A když Ekněz dělal kříž nad tvým F#tělem,
začly {EF#dudy zvolna C#mihrát tesknou F#píHseň...