Francouzské zelené pláně

1. Tak jakpak se A máš, Willy, D příteli Hmi můj,
E dovolíš, jen si sednu do D stínu na hrob E tvůj.
A Horkým letním sluncem jsem DrozpáleHminá,
Echodím celý den a jsem DunaveAná.
Podle náhrobku vidím - slavils Hmiosmnáct let,
když jsi v Ezbytečné válce oApustil tenhle Esvět.
ADoufám, že zemřel jsi Hmičistý a hned,
že jsi Enestřílel první, když Dpřišel rozkaz Avpřed.

Ref: Hrály Epíšťaly k tomu, nesli Dtě zpátky Adomů
a Hmizazněly salvy, když tě Espouštěli Aníž.
A když Dkněz dělal kříž nad tvým Etělem,
začly Ddudy zvolna Hmihrát tesknou EpíAseň.

2. Zanechal jsi tu dívku nebo snad ženu svou,
vzpomínky v jejím srdci nikdy nevyblednou,
i když zemřel jsi dávno, před mnoha lety,
v jejích očích jsi zůstal osmnáctiletý.
Nebo jsi pouhý cizinec beze jména
v dlouhém seznamu padlých, jehož připomíná
zažloutlá fotka chlapce s hnědýma očima,
která nikoho dávno už nezajímá.

Ref: Hrály píšťaly...

3. Na francouzských pláních vlčí máky kvetou,
barvy ze strání svítí pestrou paletou,
horký letní vítr začal od moře vát,
žádné pušky a plyn, žádný ostnatý drát.
Jenom tisíce křížů tady v písku stojí
a svým tichým hlasem k oblakům žalují,
že z touhy člověka vládnout vzešlo utrpení,
že zničil a proklel celá pokolení.

Ref: Hrály píšťaly...
+ A když Dkněz dělal kříž nad tvým Etělem,
začly {DEdudy zvolna Hmihrát tesknou EpíAseň...