Francouzské zelené pláně

1. Tak jakpak se As máš, Willy, C# příteli Bmi můj,
Es dovolíš, jen si sednu do C# stínu na hrob Es tvůj.
As Horkým letním sluncem jsem C#rozpáleBminá,
Eschodím celý den a jsem C#unaveAsná.
Podle náhrobku vidím - slavils Bmiosmnáct let,
když jsi v Eszbytečné válce oAspustil tenhle Essvět.
AsDoufám, že zemřel jsi Bmičistý a hned,
že jsi Esnestřílel první, když C#přišel rozkaz Asvpřed.

Ref: Hrály Espíšťaly k tomu, nesli C#tě zpátky Asdomů
a Bmizazněly salvy, když tě Esspouštěli Asníž.
A když C#kněz dělal kříž nad tvým Estělem,
začly C#dudy zvolna Bmihrát tesknou EspíAsseň.

2. Zanechal jsi tu dívku nebo snad ženu svou,
vzpomínky v jejím srdci nikdy nevyblednou,
i když zemřel jsi dávno, před mnoha lety,
v jejích očích jsi zůstal osmnáctiletý.
Nebo jsi pouhý cizinec beze jména
v dlouhém seznamu padlých, jehož připomíná
zažloutlá fotka chlapce s hnědýma očima,
která nikoho dávno už nezajímá.

Ref: Hrály píšťaly...

3. Na francouzských pláních vlčí máky kvetou,
barvy ze strání svítí pestrou paletou,
horký letní vítr začal od moře vát,
žádné pušky a plyn, žádný ostnatý drát.
Jenom tisíce křížů tady v písku stojí
a svým tichým hlasem k oblakům žalují,
že z touhy člověka vládnout vzešlo utrpení,
že zničil a proklel celá pokolení.

Ref: Hrály píšťaly...
+ A když C#kněz dělal kříž nad tvým Estělem,
začly {C#Esdudy zvolna Bmihrát tesknou EspíAsseň...