Francouzské zelené pláně

1. Tak jakpak se F# máš, Willy, H příteli Asmi můj,
C# dovolíš, jen si sednu do H stínu na hrob C# tvůj.
F# Horkým letním sluncem jsem HrozpáleAsminá,
C#chodím celý den a jsem HunaveF#ná.
Podle náhrobku vidím - slavils Asmiosmnáct let,
když jsi v C#zbytečné válce oF#pustil tenhle C#svět.
F#Doufám, že zemřel jsi Asmičistý a hned,
že jsi C#nestřílel první, když Hpřišel rozkaz F#vpřed.

Ref: Hrály C#píšťaly k tomu, nesli Htě zpátky F#domů
a Asmizazněly salvy, když tě C#spouštěli F#níž.
A když Hkněz dělal kříž nad tvým C#tělem,
začly Hdudy zvolna Asmihrát tesknou C#píF#seň.

2. Zanechal jsi tu dívku nebo snad ženu svou,
vzpomínky v jejím srdci nikdy nevyblednou,
i když zemřel jsi dávno, před mnoha lety,
v jejích očích jsi zůstal osmnáctiletý.
Nebo jsi pouhý cizinec beze jména
v dlouhém seznamu padlých, jehož připomíná
zažloutlá fotka chlapce s hnědýma očima,
která nikoho dávno už nezajímá.

Ref: Hrály píšťaly...

3. Na francouzských pláních vlčí máky kvetou,
barvy ze strání svítí pestrou paletou,
horký letní vítr začal od moře vát,
žádné pušky a plyn, žádný ostnatý drát.
Jenom tisíce křížů tady v písku stojí
a svým tichým hlasem k oblakům žalují,
že z touhy člověka vládnout vzešlo utrpení,
že zničil a proklel celá pokolení.

Ref: Hrály píšťaly...
+ A když Hkněz dělal kříž nad tvým C#tělem,
začly {HC#dudy zvolna Asmihrát tesknou C#píF#seň...