Francouzské zelené pláně

1. Tak jakpak se F máš, Willy, B příteli Gmi můj,
C dovolíš, jen si sednu do B stínu na hrob C tvůj.
F Horkým letním sluncem jsem BrozpáleGminá,
Cchodím celý den a jsem BunaveFná.
Podle náhrobku vidím - slavils Gmiosmnáct let,
když jsi v Czbytečné válce oFpustil tenhle Csvět.
FDoufám, že zemřel jsi Gmičistý a hned,
že jsi Cnestřílel první, když Bpřišel rozkaz Fvpřed.

Ref: Hrály Cpíšťaly k tomu, nesli Btě zpátky Fdomů
a Gmizazněly salvy, když tě Cspouštěli Fníž.
A když Bkněz dělal kříž nad tvým Ctělem,
začly Bdudy zvolna Gmihrát tesknou CpíFseň.

2. Zanechal jsi tu dívku nebo snad ženu svou,
vzpomínky v jejím srdci nikdy nevyblednou,
i když zemřel jsi dávno, před mnoha lety,
v jejích očích jsi zůstal osmnáctiletý.
Nebo jsi pouhý cizinec beze jména
v dlouhém seznamu padlých, jehož připomíná
zažloutlá fotka chlapce s hnědýma očima,
která nikoho dávno už nezajímá.

Ref: Hrály píšťaly...

3. Na francouzských pláních vlčí máky kvetou,
barvy ze strání svítí pestrou paletou,
horký letní vítr začal od moře vát,
žádné pušky a plyn, žádný ostnatý drát.
Jenom tisíce křížů tady v písku stojí
a svým tichým hlasem k oblakům žalují,
že z touhy člověka vládnout vzešlo utrpení,
že zničil a proklel celá pokolení.

Ref: Hrály píšťaly...
+ A když Bkněz dělal kříž nad tvým Ctělem,
začly {BCdudy zvolna Gmihrát tesknou CpíFseň...