Francouzské zelené pláně

1. Tak jakpak se E máš, Willy, A příteli F#mi můj,
H dovolíš, jen si sednu do A stínu na hrob H tvůj.
E Horkým letním sluncem jsem ArozpáleF#miná,
Hchodím celý den a jsem AunaveEná.
Podle náhrobku vidím - slavils F#miosmnáct let,
když jsi v Hzbytečné válce oEpustil tenhle Hsvět.
EDoufám, že zemřel jsi F#mičistý a hned,
že jsi Hnestřílel první, když Apřišel rozkaz Evpřed.

Ref: Hrály Hpíšťaly k tomu, nesli Atě zpátky Edomů
a F#mizazněly salvy, když tě Hspouštěli Eníž.
A když Akněz dělal kříž nad tvým Htělem,
začly Adudy zvolna F#mihrát tesknou HpíEseň.

2. Zanechal jsi tu dívku nebo snad ženu svou,
vzpomínky v jejím srdci nikdy nevyblednou,
i když zemřel jsi dávno, před mnoha lety,
v jejích očích jsi zůstal osmnáctiletý.
Nebo jsi pouhý cizinec beze jména
v dlouhém seznamu padlých, jehož připomíná
zažloutlá fotka chlapce s hnědýma očima,
která nikoho dávno už nezajímá.

Ref: Hrály píšťaly...

3. Na francouzských pláních vlčí máky kvetou,
barvy ze strání svítí pestrou paletou,
horký letní vítr začal od moře vát,
žádné pušky a plyn, žádný ostnatý drát.
Jenom tisíce křížů tady v písku stojí
a svým tichým hlasem k oblakům žalují,
že z touhy člověka vládnout vzešlo utrpení,
že zničil a proklel celá pokolení.

Ref: Hrály píšťaly...
+ A když Akněz dělal kříž nad tvým Htělem,
začly {AHdudy zvolna F#mihrát tesknou HpíEseň...