Francouzské zelené pláně

1. Tak jakpak se D máš, Willy, G příteli Emi můj,
A dovolíš, jen si sednu do G stínu na hrob A tvůj.
D Horkým letním sluncem jsem GrozpáleEminá,
Achodím celý den a jsem GunaveDná.
Podle náhrobku vidím - slavils Emiosmnáct let,
když jsi v Azbytečné válce oDpustil tenhle Asvět.
DDoufám, že zemřel jsi Emičistý a hned,
že jsi Anestřílel první, když Gpřišel rozkaz Dvpřed.

Ref: Hrály Apíšťaly k tomu, nesli Gtě zpátky Ddomů
a Emizazněly salvy, když tě Aspouštěli Dníž.
A když Gkněz dělal kříž nad tvým Atělem,
začly Gdudy zvolna Emihrát tesknou ApíDseň.

2. Zanechal jsi tu dívku nebo snad ženu svou,
vzpomínky v jejím srdci nikdy nevyblednou,
i když zemřel jsi dávno, před mnoha lety,
v jejích očích jsi zůstal osmnáctiletý.
Nebo jsi pouhý cizinec beze jména
v dlouhém seznamu padlých, jehož připomíná
zažloutlá fotka chlapce s hnědýma očima,
která nikoho dávno už nezajímá.

Ref: Hrály píšťaly...

3. Na francouzských pláních vlčí máky kvetou,
barvy ze strání svítí pestrou paletou,
horký letní vítr začal od moře vát,
žádné pušky a plyn, žádný ostnatý drát.
Jenom tisíce křížů tady v písku stojí
a svým tichým hlasem k oblakům žalují,
že z touhy člověka vládnout vzešlo utrpení,
že zničil a proklel celá pokolení.

Ref: Hrály píšťaly...
+ A když Gkněz dělal kříž nad tvým Atělem,
začly {GAdudy zvolna Emihrát tesknou ApíDseň...