Francouzské zelené pláně

1. Tak jakpak se C máš, Willy, F příteli Dmi můj,
G dovolíš, jen si sednu do F stínu na hrob G tvůj.
C Horkým letním sluncem jsem FrozpáleDminá,
Gchodím celý den a jsem FunaveCná.
Podle náhrobku vidím - slavils Dmiosmnáct let,
když jsi v Gzbytečné válce oCpustil tenhle Gsvět.
CDoufám, že zemřel jsi Dmičistý a hned,
že jsi Gnestřílel první, když Fpřišel rozkaz Cvpřed.

Ref: Hrály Gpíšťaly k tomu, nesli Ftě zpátky Cdomů
a Dmizazněly salvy, když tě Gspouštěli Cníž.
A když Fkněz dělal kříž nad tvým Gtělem,
začly Fdudy zvolna Dmihrát tesknou GpíCseň.

2. Zanechal jsi tu dívku nebo snad ženu svou,
vzpomínky v jejím srdci nikdy nevyblednou,
i když zemřel jsi dávno, před mnoha lety,
v jejích očích jsi zůstal osmnáctiletý.
Nebo jsi pouhý cizinec beze jména
v dlouhém seznamu padlých, jehož připomíná
zažloutlá fotka chlapce s hnědýma očima,
která nikoho dávno už nezajímá.

Ref: Hrály píšťaly...

3. Na francouzských pláních vlčí máky kvetou,
barvy ze strání svítí pestrou paletou,
horký letní vítr začal od moře vát,
žádné pušky a plyn, žádný ostnatý drát.
Jenom tisíce křížů tady v písku stojí
a svým tichým hlasem k oblakům žalují,
že z touhy člověka vládnout vzešlo utrpení,
že zničil a proklel celá pokolení.

Ref: Hrály píšťaly...
+ A když Fkněz dělal kříž nad tvým Gtělem,
začly {FGdudy zvolna Dmihrát tesknou GpíCseň...