Francouzské zelené pláně

1. Tak jakpak se C# máš, Willy, F# příteli Esmi můj,
As dovolíš, jen si sednu do F# stínu na hrob As tvůj.
C# Horkým letním sluncem jsem F#rozpáleEsminá,
Aschodím celý den a jsem F#unaveC#ná.
Podle náhrobku vidím - slavils Esmiosmnáct let,
když jsi v Aszbytečné válce oC#pustil tenhle Assvět.
C#Doufám, že zemřel jsi Esmičistý a hned,
že jsi Asnestřílel první, když F#přišel rozkaz C#vpřed.

Ref: Hrály Aspíšťaly k tomu, nesli F#tě zpátky C#domů
a Esmizazněly salvy, když tě Asspouštěli C#níž.
A když F#kněz dělal kříž nad tvým Astělem,
začly F#dudy zvolna Esmihrát tesknou AspíC#seň.

2. Zanechal jsi tu dívku nebo snad ženu svou,
vzpomínky v jejím srdci nikdy nevyblednou,
i když zemřel jsi dávno, před mnoha lety,
v jejích očích jsi zůstal osmnáctiletý.
Nebo jsi pouhý cizinec beze jména
v dlouhém seznamu padlých, jehož připomíná
zažloutlá fotka chlapce s hnědýma očima,
která nikoho dávno už nezajímá.

Ref: Hrály píšťaly...

3. Na francouzských pláních vlčí máky kvetou,
barvy ze strání svítí pestrou paletou,
horký letní vítr začal od moře vát,
žádné pušky a plyn, žádný ostnatý drát.
Jenom tisíce křížů tady v písku stojí
a svým tichým hlasem k oblakům žalují,
že z touhy člověka vládnout vzešlo utrpení,
že zničil a proklel celá pokolení.

Ref: Hrály píšťaly...
+ A když F#kněz dělal kříž nad tvým Astělem,
začly {F#Asdudy zvolna Esmihrát tesknou AspíC#seň...