Keramická

BmiKdyž je smutno Fmimalíři, Esmipozve si FmimodelBmiky,
Bmimaluje jim Fmiprofily, Esmianfasy Fmii celBmiky,
F#děvčata C#jsou veseF#lá s překrásC#nými těAsly,
Bmimalíři však Fmipod štětcem Esmipláčou akFmivareBmily.

Když je smutno sochaři, tak si vezme dláto,
formu z dřeva udělá, kdepak, nezvorá to,
pak si z kovu odlije ňákou pěknou sošku,
jenomže je studená, tepla ani trošku.

Když je smutný keramik, to je jiná píseň,
ten si v peci zatopí a už netrápí se,
nejdřív spálí dopisy od svý první lásky,

F#potom skripC#ta z UMPRUF#Mu, jsou jich C#čtyři svazAsky,
potom přijdou na řadu dva oddací listy,
pak monografie polského symbolisty,
z komína valí se kysličník uhličitý,
když hoří akryly, lepty a linoryty,
mezitím, co pálí veškeré svoje šaty,
opravuji: jde o kysličník uhelnatý,

v Bmipeci oheň plFmiápolá, Esmiumělec FmiusíBminá,
Bmikdyž je smutný Fmikeramik, Esmije to vždycFmiky hlíBmina.