Keramická

GmiKdyž je smutno Dmimalíři, Cmipozve si DmimodelGmiky,
Gmimaluje jim Dmiprofily, Cmianfasy Dmii celGmiky,
Esděvčata Bjsou veseEslá s překrásBnými těFly,
Gmimalíři však Dmipod štětcem Cmipláčou akDmivareGmily.

Když je smutno sochaři, tak si vezme dláto,
formu z dřeva udělá, kdepak, nezvorá to,
pak si z kovu odlije ňákou pěknou sošku,
jenomže je studená, tepla ani trošku.

Když je smutný keramik, to je jiná píseň,
ten si v peci zatopí a už netrápí se,
nejdřív spálí dopisy od svý první lásky,

Espotom skripBta z UMPRUEsMu, jsou jich Bčtyři svazFky,
potom přijdou na řadu dva oddací listy,
pak monografie polského symbolisty,
z komína valí se kysličník uhličitý,
když hoří akryly, lepty a linoryty,
mezitím, co pálí veškeré svoje šaty,
opravuji: jde o kysličník uhelnatý,

v Gmipeci oheň plDmiápolá, Cmiumělec DmiusíGminá,
Gmikdyž je smutný Dmikeramik, Cmije to vždycDmiky hlíGmina.