Keramická

EmiKdyž je smutno Hmimalíři, Amipozve si HmimodelEmiky,
Emimaluje jim Hmiprofily, Amianfasy Hmii celEmiky,
Cděvčata Gjsou veseClá s překrásGnými těDly,
Emimalíři však Hmipod štětcem Amipláčou akHmivareEmily.

Když je smutno sochaři, tak si vezme dláto,
formu z dřeva udělá, kdepak, nezvorá to,
pak si z kovu odlije ňákou pěknou sošku,
jenomže je studená, tepla ani trošku.

Když je smutný keramik, to je jiná píseň,
ten si v peci zatopí a už netrápí se,
nejdřív spálí dopisy od svý první lásky,

Cpotom skripGta z UMPRUCMu, jsou jich Gčtyři svazDky,
potom přijdou na řadu dva oddací listy,
pak monografie polského symbolisty,
z komína valí se kysličník uhličitý,
když hoří akryly, lepty a linoryty,
mezitím, co pálí veškeré svoje šaty,
opravuji: jde o kysličník uhelnatý,

v Emipeci oheň plHmiápolá, Amiumělec HmiusíEminá,
Emikdyž je smutný Hmikeramik, Amije to vždycHmiky hlíEmina.