Rakety

1. Hodláš-li, lásko, přijít za mnou až zítra, 
třeba bude už pozdě,
jsem jen hromádka kostí a shluk bílkovin 
a naježené rakety mi míří rovnou do slabin 
a také na mou hlavu,
a tak přijď už radši dnes, ať spolu dočkáme se jitra, 
a o sebe se se mnou rozděl,
než přiletí nějaký mimozemšťan od novin 
a začne spočítávat kapky krvejako plody jeřabin 
a podá o tom zprávu. 

R: A pak na titulní stránce Vesmírného kurýra 
vyjdou reportáže o tom, jak Zem umírá, 
generálské prýmky, velvyslancův žaket, 
exkluzivní snímky nablýskaných raket 
s různými emblémy, jó, to bude príma článek, 
Země srovnaná se zemí, plus přiložený plánek. 


2. Byl jsem vhozen do života bez toho, že by se mě ptali, 
a bez toho, že by se mě někdo zeptal, budu zase vyhozen, 
a tak prosím jenom o jedinou malou úsluhu: 
netvrďte mi do očí, že jednáte z mé vůle, 
že tohleto všechno je i moje přání, 
svět je brouk hovnivál, který svou kuličku válí 
jako v hypnóze 
a pěkně dokolečka dokola a pěkně po kruhu, 
až se mu hlava zatočí, tak vyhrabe si v zemi důlek, 
že tam přežije to bombardování. 

R: 

3. Hodláš-li, lásko, přijít za mnou už zítra, 
může být už pozdě, 
nikdo nás neposlouchá, poslouchejme sebe, 
jak se naše srdce hlásí: ještě chvíli, ještě moment, 
ještě vteřinu, ach, tady na zemi, 
a tak přijď už radši dnes, ať spolu dočkáme se jitra 
a o sebe se se mnou rozděl, 
cítím, že nebudu mít strach, když budu ležet vedle tebe 
a tak najdou nás za milión roků asi návštěvníci z vesmíru 
a přikryjí nás kamením. 

R: + mohyly, mohyly kamenů všechno mlčky přikryjí, 
i miliardu Romeů, i miliardu Julií ...