Sáro!

Sáro, Sáro, v noci se mi zdálo
že tři poslové Boží k nám přišli na oběd
Sáro, Sáro, jak moc a nebo málo
mi chybí abych tvojí duši mohl rozumět?
 
Sbor kajícných mnichů jde krajinou v tichu
a pro všechnu lidskou pýchu má jen přezíravý smích
A z prohraných válek se vojska domů vrací
Však zbraně stále burácí a bitva zuří v nich
 
Vévoda v zámku čeká na balkóně
až přivedou mu koně a pak mává na pozdrav
A srdcová dáma má v každé ruce růže
Tak snadno poplést může sto urozených hlav
 
Královnin šašek s pusou od povidel
sbírá zbytky jídel a myslí na útěk
A v podzemí skrytí slepí alchymisté
už objevili jistě proti povinnosti lék
 
Páv pod tvým oknem zpívá sotva procit
o tajemstvích noci ve tvých zahradách
A já - potulný kejklíř, co svázali mu ruce
teď hraju o tvé srdce a chci mít tě nadosah
 
Sáro, Sáro, pomalu a líně
s hlavou na tvém klíně chci se probouzet
Sáro, Sáro, Sáro, rosa padá ráno
a v poledne už možná bude jiný svět
Sáro, Sáro, vstávej, milá Sáro!
Andělé k nám přišli na oběd